577341304

Společné poznávání historie a současnosti Slavičín - Nová Dubnica

Autor: Pavel Macek | Zveřejněno: 7. června 2023 | 44x

Historie.

SPOLEČNÉ POZNÁVÁNÍ HISTORIE A SOUČASNOSTI SLAVIČÍN - NOVÁ DUBNICAProjekt realizuje ZŠ Slavičín - Vlára ve spolupráci se slovenskou ZŠ Janka Kráľa z Nové Dubnice. Je to několikátý projekt, který tyto školy spolu uskutečňují, neboť jejich spolupráce trvá již několik let.

Projekt Poznání historie a současnosti Slavičína a Nové Dubnice má za cíl prohloubit zájem o historii jednotlivých měst a slouží k vzájemnému poznávání jak historických charakteristik, tak jejich vývoje v současnosti.

V projektu jsou zpracována klíčová témata a místa týkající se minulosti Slavičína (případně přilehlých obcí), nashromážděné fotografie (převážně z 20. století) a historie a současnost partnerského města Nová Dubnica.

Historie Slavičína zřejmě souvisí s biskupem sv. Vojtěchem (viz znak Slavičína, pověst o založení Slavičína), ale k tomuto tvrzení nám chybí jakékoli historické podklady. Historicky je až v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141 písemně doložena existence Mladotic (dnes součást Slavičína), Slavičín je v listinách doložen o sto let později - 2. června 1256, kdy byl olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburku věnován v léno Helembertovi de Turri. V té době zde stál kostel a fara a Slavičín byl městem s právem tržním, celním a hrdelním.

 Samotný Slavičín má velmi bohatou historii, nejstarší osídlení je zde doloženo už v mladší a pozdní době kamenné. Větší počet osad pak vzniká v době železné, mladší laténské období je spjato s Kelty. V období stěhování národů přichází Slované, naši přímí předkové (v Nevšové nalezena slovanská mohyla).

Tato listina ale mluví o území Slavičína jako o pustém a delší dobu neobydleném, možná v důsledku některého uherského vpádu. Právě blízkost uherské hranice a Vlárského průsmyku byla příčinou častých a opakovaných vpádů Uhrů, Tatarů a Turků do Slavičína i blízkého okolí (např. ve 13., 17. či 18. století).

Původní osada Mladotice i Slavičín časem splynuly v jeden oficiální název Slavičín - Mladotice, užívaný až do roku 1946. Obyvatelé Slavičínska se většinou živili zemědělstvím.

Z řemesel existovala jen ta nejdůležitější, i když se uvádí zvláštnost mezi profesemi, a to zvěroklestičství, kterým zdejší muži prosluli doma i za hranicemi.

Pro Slavičín a okolí měl později největší význam rozvoj obuvnického průmyslu. V roce 1860 si postavil podnikatel Josef Pivečka ve Slavičíně koželužnu, ke které po první světové válce přibyla továrna na obuv pod značkou JAPIS. Po roce 1945 se výroba dál rozrostla a podnik se stal součástí značky SVIT Gottwaldov (dnešní Zlín). V současné době je to samostatná firma PRABOS Slavičín.

Vznikem závodu Detona v roce 1936, později s názvem Vlárské strojírny, nastal rozmach strojírenství. (Symboly těchto profesí, vyčiněná kůže a ozubené kolo, tvoří kromě biskupské mitry hlavní součásti dnešní podoby erbu města Slavičína.)

Druhá světová válka vystavila obyvatele dalším těžkým zkouškám.

V koncentračním táboře Osvětim zahynuli židovští obyvatelé Slavičína, čímž prakticky zanikla celá židovská komunita ve Slavičíně (přežila pouze Zdena Bergerová), v dubnu 1945 zahynulo pět obyvatel při odhození bomby na obydlené centrum města, popraveno bylo několik obyvatel za činnost v odbojových organizacích

29. srpna 1944 se nad Slavičínem odehrála letecká bitva, v níž němečtí stíhači sestřelili 10 amerických bombardovacích letounů. Dvacet osm amerických letců bylo pohřbeno na slavičínském hřbitově, který se tak stal největším hromadným hrobem amerických letců na území naší republiky.

Konečného osvobození od německé okupace se Slavičín dočkal 1. května 1945, kdy do města vstoupila rumunská armáda.

Od konce druhé světové války prošel Slavičín rozsáhlým vývojem a v roce 1964 se stal městem.

V roce 1910 byla ve Slavičíně postavena národní škola, která už měla 6 tříd, 2 kabinety a sborovnu (současná spodní budova nemocnice), roku 1923 přibyla budova měšťanské školy (horní budova nemocnice, blíže faře).

Chlapci a děvčata se tehdy učili odděleně a mívali až 33 hodin týdně. Důraz byl kladen na matematiku, český jazyk a cizí jazyk - němčinu.

Obě původní školní budovy byly postupně přestavěny na nemocnici s porodnicí, dnes - Městská nemocnice.

V roce 1910 byla ve Slavičíně postavena národní škola, která už měla 6 tříd, 2 kabinety a sborovnu (současná spodní budova nemocnice), roku 1923 přibyla budova měšťanské školy (horní budova nemocnice, blíže faře).

Chlapci a děvčata se tehdy učili odděleně a mívali až 33 hodin týdně. Důraz byl kladen na matematiku, český jazyk a cizí jazyk - němčinu.

Obě původní školní budovy byly postupně přestavěny na nemocnici s porodnicí, dnes - Městská nemocnice.